Frances

Frances nebo-li Františku (kříženka dalmatina a pointra) jsem doslova zachránila před utracením z útulku. Tekhdá jí byl asi rok a byla ve zbídačeném stavu....chudinka měla zánět žaludku a útulek nechtěl investovat do léčby a také do lepší stravy... měla být utracena. Vzala jsem si ji doslova za pět dvanáct..chodívala jsem ji venčit pokaždé jak jsem šla ze školy....jednou, když jsem přišla byl její kotec prázdný.....((((((( srdce se mi rozbušilo a okamžitě jsem běžela, za pánem, který měl psíky na starost.....zrovna ji nakládaly do auta na její poslední jízdu... rychle jsem si ji vzala a vůbec jsem nepřemýšlela, kde ji dám a kde na její léčbu vezmu peníze (tekhdá jsem chodila do školy, bydlela v bytě a měla už jednu jezevčici). Přemluvila jsem kamaráda a u něho Fren byla, než se vyléčila a já jsem jen sháněla brigády, abych měla na její léčbu...skoro rok brala ATB, než se z toho vylízala....tekhdá měla 14kg, dnes 25 kg... Čas plynul a z nás dvou se stala nerozlučná dvojka. Chodila jsem s ní na cvičák a byla to zrovna ona, která mě zasvětila do všelijakých psích sportů (výcvik, agility, dogtrreking, canisterapie, výstavy). Při canisterapii byla bezkonkurenční. Její povaha prostě neměla chybu, všichni si s ní doslova mohli dělat co chtěli..dělala radost jak seniorů, tak dětem v MŠ či dětem s postižením. Všude ji vítali a měli ji rádi... Jsem ráda, že mě do canisterapie zasvětila, protože díky ní vní pokračuji s jezevčíkama.  Jinak Fren byla velmi úspěšná na voříškiádách...má plnou poličku pohárů (většinou první místa). Kromě canisterapeutické zkoušky zvládla i zkoušky: ZOP, ZM, ZVV1. I z těchto si odvážela poháry....Dnes je Františka už babička, která si užívá důchodu....a já jsem velice ráda a vůbec toho nelituji, že jsem si ji tekhdá vzala a zachránila ji. Moc jí děkuji za to, že jsem ji potkala a že mě právě ona zasvětila do psího světa...takového psa, jako je ona už nikdy nepotkám - tím jsem si naprosto jista. Fren, děkuji ti za všechno!